E - poradna

Chcete konzultovat své potíže, dozvědět se víc informací k nějaké konkrétní situaci, napojit na odborníky?

Využijte služeb naší E-poradny - pošlete nám jakýkoli dotaz na adresu:
 normalnestuduju@volny.cz - pro Plzeňský kraj
 normalnestuduju@prah-brno.cz - pro Jihomoravský kraj

FAQ - často kladené dotazy:

 Jak se dozvím, že má student nějaký handicap, který mu ztěžuje studium a fungování ve škole?
Skutečnosti, že se student chová ve škole jinak, si můžete ale také nemusíte všimnout. O tom, že má nějaký handicap, se tedy jako učitel nebo učitelka můžete dozvědět přímo od studenta, případně od jeho rodičů, spolužáků nebo Vašich kolegů, kteří s ním jsou v bližším kontaktu.

 Jak je možné u studenta ve škole rozpoznat projevy duševního onemocnění?
Rozpoznat náznak psychických potíží nebo duševního onemocnění přímo ve školním prostředí může být často obtížné. Jedna výjimečná či neobvyklá událost sama o sobě zpravidla nemusí být znakem duševního onemocnění. Jinak je tomu v případě, kdy se symptomy objevují u studenta častěji, trvají několik týdnů a stanou se převládajícím rysem jeho chování. V takovémto případě se už může jednat o příznaky vážnějších psychických potíží nebo duševního onemocnění. Níže uvádíme několik takových pozorovatelných znaků:

- znatelná změna povahových rysů studenta během krátkého období
- zmatené či překotné myšlení, divné nebo velikášské nápady
- dlouhodobě pociťovaná špatná nálada, deprese, sklíčenost nebo naopak výbušné a výrazně extrovertní chování
- přehnané výkyvy v náladě (velice dobrá nálada střídá špatnou)
- nepřiměřená úzkost, strach, zloba, podráždění, podezírání či obviňování ostatních
- stažení se do sebe a vyhýbání se sociálnímu kontaktu, ztráta přátel, nepřiměřené zabývání se sebou samým
- popírání problémů, které jsou ostatním zjevné, odmítání pomoci ostatních
- sebevražedné myšlenky, mluvení o sebevraždě

 Jaké informace potřebuji vědět o studentovi, který se léčí s duševním onemocněním?
Pro Vás jako učitele je nejpodstatnější znát, jaký dopad má studentovo onemocnění na jeho výkon ve škole, jak ovlivňuje jeho přípravu na vyučování, plnění školních povinností a možností pravidelné docházky. Pokuste se zjistit konkrétní překážky a problémy, na které student ve škole naráží. Důležité je vědět, že nemoc může činit obtížným již samotné pobývání studenta ve škole a ve třídním kolektivu. Mezi další užitečné informace patří i následující:
- v jakých situacích je jednání/chování studenta ovlivněno psychiatrickým onemocněním, popř. důsledkem užívání léků?
- je možné nalézt opatření, které by pomohlo studentovi překonat překážky způsobené nemocí tak, aby byl schopen ve škole co nejefektivněji fungovat?
- jaké jednání/chování lze od studenta očekávat, jestliže se léčí s určitým onemocněním?

 Konkrétněji: Jakým způsobem ovlivňuje duševní onemocnění fungování studenta ve škole?
Duševní onemocnění může ovlivňovat fungování studenta ve škole různými způsoby. Řada nemocí má vliv na vykonávání i zcela běžných činností, na způsob myšlení, míru soustředění nebo schopnost komunikovat s ostatními.
Student by měl být schopen popsat, jak jej jeho onemocnění ve škole ovlivňuje a na jaké překážky naráží. Pokud ne, mohou Vás informovat jeho rodiče nebo lékař – psychiatr, písemným potvrzením a doporučením. Jakékoli opatření, které by mělo studentovi pomoci, proberte nejprve se studentem.
Uvádíme zde několik příkladů toho, jak mohou studentovy potíže ve škole vypadat (vzhledem k množství psychiatrických onemocnění však tento seznam nepovažujeme za úplný).
Převzato z Mancuso, L. L. (1990): Reasonable accomodations for workers with psychiatric disabilities. Psychosocial Rehabilitation Journal, 14 (2), 3-19.

Přecitlivělost k okolnímu prostředí – neschopnost nevnímat zvuky, jevy nebo pachy, které student vnímá zároveň s výkladem v průběhu vyučování

příklad: Student sedící v blízkosti dveří či u okna má potíže se soustředěním, dělá mu potíže vnímat pouze výklad, ruší ho, co se děje venku nebo za dveřmi.
možné řešení: Umožnit studentovi sednout si na jiné místo ve třídě; umožnit studentovi nahrát si výklad

Schopnost soustředění - neklid, neschopnost udržet pozornost po delší dobu

příklad: Student může mít potíže soustředit se na výklad potřebnou dobu, má potíže se čtením a zapamatováním informací, potíže se zapamatováním instrukcí v průběhu zkoušky nebo cvičení
možné řešení: Zkuste studentům rozdělit složitější úlohy na menší části. Studentovi umožněte krátké, ale častější přestávky, rozhýbání, uvolnění se, nadechnutí na čerstvém vzduchu. Můžete pomoci studentovi najít někoho, kdo s ním bude schopen procvičovat studijní dovednosti a paměť. Studenta nechte vypracovávat vždy pouze jednu úlohu, instrukce pište na tabuli.

Výdrž – dostatek energie na to strávit celý den studiem; nakládání s ospalostí, která je způsobena léky

příklad: Student nezvládne celodenní výuku, nezvládne delší zkoušku nebo test najednou
možné řešení: Umožněte studentovi docházet na výuku pouze v kratších blocích, rozdělte zkoušku takovým způsobem, aby student mohl vykonat část ráno a část odpoledne.

Nakládání s časem, plánování, rozlišování mezi úkoly podle toho, jak jsou důležité a časově náročné

příklad: Student neví, který úkol by měl udělat dříve, nebo např. nedokáže splnit úkol v daném termínu.
možné řešení: Pokuste se rozdělit větší úkoly a projekty na menší, zvládnutelné části; vytvořte sylabus předmětu, který bude obsahovat i termíny zkoušek – pomůže studentovi pomoci určovat priority a plánovat studium.

Interakce se spolužáky – jak student vychází s ostatními, jak „zapadá“ do školního prostředí; sociální dovednosti

příklad: Student nedokáže mluvit s ostatními spolužáky, má potíže se psaním poznámek, nebaví se s ostatními o úkolech, neúčastní se dění ve třídě, o přestávkách s ostatními studenty nekomunikuje, nemá ve třídě kamarády, se kterými by se setkával i jinde než ve škole.
možné řešení: Pomozte studentovi nalézt někoho (průvodce, kamaráda), kdo by mu pomohl zapojit se do komunikace s ostatními studenty

Reagování na negativní hodnocení – schopnost přijmout kritiku ve škole; reakce studenta na špatnou známku; obtíže s rozlišením toho, v jaké oblasti by se měl student snažit, zlepšit se; potíže se sebevědomím

příklad: Student nechápe, proč je kritizován, špatně reaguje v případě, že je negativně hodnocen jeho splněný úkol (rozrušení, rozčílení), kvůli špatným známkám nebo nepovedenému testu by nejraději přestal chodit do školy.
možné řešení: Zeptejte se studenta, jak by sám sebe ohodnotil, zkuste mu pomoci spatřit svoje slabé i silné stránky a navrhněte mu, jakým způsobem by mohl pracovat na svém zlepšení; dejte studentovi šanci přečíst si hodnocení v soukromí a potom jej společně diskutujte; dejte všem studentům více příležitostí, jak by si mohli špatné známky zlepšit; pokud by to bylo nutné, umožněte studentovi diskutovat kritiku na společně s Vámi a osobou, která mu pomáhá při studiu (rodiče nebo člověk, který mu pomáhá s přípravou na školu)

Vnímání a akceptování změn – reakce na neočekávané změny v průběhu pololetí/semestru, např. změny v požadavcích na studenty, změny termínů zkoušek nebo testů, změny v zadání úloh.

příklad: V průběhu školního roku dochází ke změnám, které mohou znamenat pro některé studenty další zátěž: změní se požadavky na úspěšné zakončení předmětu, od studentů se začne vyžadovat něco jiného než při zahájení kurzu, dojde ke změně vyučujícího.
možné řešení: Pokuste se dávat studentům informace o případných změnách včas, v dostatečném předstihu; nové studijní požadavky studentům vysvětlete, v případě změny vyučujícího se pokuste zajistit, aby nedošlo k závažnějším změnám v přístupu ke studentům.

 Jak poznám, zda je podpora poskytovaná studentovi přiměřená?
Student, který se léčí s duševním onemocněním, by měl stejně jako ostatní studenti splnit požadavky vzdělávacího programu školy. Přesto je možné studentovi značně pomoci, např. změnou způsobu zkoušení, poskytnutím většího množstvím času na vyhotovení testu apod. Tato oblast přímo neovlivňuje kvalitu vzdělání. Pokud si nejste jistí, zda je konkrétní požadavek studenta adekvátní nebo nevíte jak pomoci, poraďte se s kolegy ve škole. Můžete také projednat Vaše možnosti s odborníkem, který se studentem pracuje – tj. psychiatrem, psychologem, zástupcem pedagogicko psychologické poradny nebo sociálním pracovníkem, který se studentem pracuje. Učitelé by však měli postupovat v rámci jedné instituce pokud možno jednotně, měli by vycházet ze stejných informací a být domluveni na jednotném postupu.

 Jak se mám chovat ke studentovi, který nepodává ve škole dostatečný výkon, případně jakým způsobem mu mám tuto skutečnost sdělit, aniž bych ho rozrušil?
Je na místě chovat se ke studentovi se zdravotním postižením jako ke každému jinému studentovi. Držte se tedy stejného postupu, jako kdybyste jednali s kýmkoli jiným ve třídě, který má právě špatné výsledky. Ujistěte se, že jste dostatečně vysvětlil/a Vaše požadavky a že je po této stránce studentovi všechno jasné. Promluvte si se studentem o jeho výsledcích. Zde je několik zásad, jak studenta s psychiatrickými problémy podpořit:
- popište studentovi, jak vnímáte situaci, aniž byste jeho jednání hodnotili (př.: „všimla jsem si, že jsi často unavený“, nikoli „seš nějakej divnej ...“)
- pokuste se využít existující možnosti podpory v rámci Vaší vzdělávací instituce (SŠ – možnost mluvit s třídním, výchovným poradcem, VŠ – centrum pro integraci studentů se zdravotním postižením)
- všímejte si, zda student nechce studium ukončit, popř. se pokuste takové situaci předejít
- objasněte studentovi harmonogram studia, sylabus předmětu, popř. školní řád, kodifikující akceptovatelné a neakceptovatelné chování ve škole
- oddělte otázky týkající se léčby studenta od problémů samotného vzdělávání
- požadujte od studentů s psychiatrickým onemocněním dodržování stejných pravidel chování během vyučování jako od ostatních studentů
- vyjasněte ihned na začátku minimální požadavky, které by studenti měli splnit v rámci jednotlivých předmětů

 

   

obsah © Ledovec :: design © Honza Prihoda 2011 :: jste přesně    zvědavec